Jsem sice lektorka angličtiny, ale bloky při učení se angličtiny se mi rozhodně nevyhnuly. Jsem totiž především úplně běžný člověk. Ráda ale používám strategii přerámování – tedy zjednodušeně změny vnitřního přesvědčení z nefunkčního na funkční. To mi pomáhá soustředit se na pokrok směrem k cíli.

V tomto článku se s vámi podělím o tři taková přesvědčení a jak jsem si je přerámovala. První je dávná historie z dob základní a střední školy, druhé je z dob studií angličtiny na vysoké a třetí je poměrně nedávné. Se všemi jsem se, dnes už můžu říct, poměrně úspěšně vypořádala a může to tak pro někoho být fajn inspirace, proto jsem se rozhodla je sepsat.

✍1. Nikdy se anglicky nenaučím, protože nemám, kde jazyk používat.

Jako dítě a teenager jsem moc s rodiči necestovala a měla jsem pocit, že bez toho stejně nikdy nebudu umět anglicky dobře. Postupem času jsem si ale čím dál víc uvědomovala, že chci mít právě ty příležitosti cestovat už s nějakou komunikativní angličtinou a nevymlouvat se. Jak jsem si tedy tohle přesvědčení přerámovala?

➡️Budu už teď pro svoji angličtinu dělat, co nejlíp umím, abych až budu mít víc příležitostí vyjet, nelitovala.

✍ 2. Všichni okolo mluví anglicky líp jak já, tady se nemůžu ztrapňovat.

Když jsem nastoupila na anglickou filologii, byla kolem mě spousta dalších studentů, kteří měli fakt neskutečnou angličtinu, C2 už na začátku vysoké, pro mě tehdy hrozně vzdálená meta. Takže to byla velká změna od střední, kde jsem patřila k těm silnějším studentům. A zároveň jsem ještě v angličtině úplně nepřemýšlela a z jejího množství okolo se mi popravdě dost motala hlava. No, dokážete si asi představit jak je pak těžké otevřít pusu a něco říct na semináři s 20+ lidmi. Nedalo se ale nic dělat, v tu chvíli už jsem byla pevně rozhodnutá, že se chci angličtině profesně věnovat, takže přišlo tohle přerámování:

➡️ Nebudu se porovnávat a využívat každou příležitost k mluvení, abych se dostala na svou vysněnou C2 úroveň.

✍ 3. Moje angličtina nikdy nebude znít jako rodilého mluvčího.

Své vysněné C2 úrovně jsem dosáhla, potvrdila si to i cambridgeským certifikátem, ale když jsem začala v roce 2021 fungovat víc na sítích, občas se ozval se nějaký ten negativní komentář, který moji angličtinu zkritizoval. Nebudu lhát, někdy mi to hodně pošramotilo sebevědomí. Někdy byla pravda, že jsem něco nevyslovila správně a nedělá mi problém to přiznat, jsem jen člověk. Ale on ten způsob upozornění na chybu taky nebyl zrovna vlídný a chápající. Jindy to ale bylo o čistě osobní preferenci různých variant angličtiny a těch je přeci spousta! A nikdy nemůžu vyhovět všem. Rozhodla jsem se proto takhle:

➡️Nemusím znít kompletně jako rodilý mluvčí, ale budu pracovat na správné výslovnosti a na svém projevu.

Napsat svoje bloky veřejně je pro mě vlastně dost velké odhalení, každopádně mám velkou motivaci lidem pomáhat nejen s angličtinou jako takovou, ale i s nastavením mysli pro úspěch.

Co se vám po přečtení mých bloků a práci s nimi honí hlavou?
Dejte mi vědět (třeba na Instagram), těším se, kam nás tahle diskuze může zavést.